James McKenna v Praze - střípky ze sympozia

"Nebylo by obtížné vyměnit miminko člověka kromaňonského s dnešním miminkem, ale bylo by velmi složité vyměnit jejich rodiče."

Tuto větu, mimo další, pronesl profesor James McKenna během svého celodenního semináře o společném spánku dětí a rodičů v Praze. A nemyslel tím, že se máme vrátit na stromy a oheň rozdělávat třením dřívek. Vzpomněla jsem si na knihu Příběh lidského těla od Daniela Liebermana, antropologa a evolučního biologa. V knize i on říká, že naše děti se rodí se stejnou biologickou výbavou jako se rodily děti v období mladého paleolitu.
Jejich mozek a tělo jsou stejné, jen prostředí a kultura do které se rodí jsou diametrálně odlišné. Jejich potřeby a očekávání jsou stejné.

 Abychom pochopili, jaké jsou skutečné potřeby dítěte, musíme se na něj dívat v jeho přirozeném prostředí. Pro živočišný druh primátů (ne, nejsme opice, ale stále patříme mezi primáty) je přirozeným prostředím pro novorozence a malé miminko jeho matka.

Naše děti netuší do jaké doby se narodily. Netuší co všechno už dnes máme a co nám usnadňuje život. Potřeby dětí se nezměnily. Stále je to výživa, teplo, dotek, pocit bezpečí a jistoty, vylučování a spánek.

A všechny tyto potřeby dokáže dítě krásně naplnit během kontaktu s matčiným tělem, dechem během společného spánku.
Normální je, aby děti spaly s rodiči.

 Hodně výzkumů moderní doby zabývajících se dětmi, jejich vývojem a spánkem je děláno s dětmi jako samostatnými jednotkami. Pak ale výsledky nemohou být správné, protože miminko se chová přirozeně, tak jak to samo zvládne a umí, jen pokud je ve svém přirozeném prostředí, pokud je v kontaktu se svou matkou. Pokud chceme přijít na to, co je pro dítě přirozené, je potřeba ho vnímat vždy v kontextu další osoby.

Dítě a matka tvoří dyádu. Teprve, když začneme dítě a matku vnímat společně jako dyádu, vidíme plně čeho je nebo není dítě schopno a můžeme je pochopit.

Děti jsou "naprogramovány" na společný spánek. Nelze oddělovat spánek matky a spánek dítěte, je třeba se na oba dívat ve vzájemném kontextu.

Profesor McKenna mluvil také o tom jak dnes ženy často slyší, že jejich tělo je pro dítě nebezpečné, že mu mohou uškodit ("vždyť ho zalehneš, co když mu nějak ublížíš, vyspí se dost? vždyť ho rušíš, když jsi s ním v posteli, rozmazlíš ho..."). Ale místo toho bychom jim měli říkat co všechno jejich tělo pro dítě dělá a může dělat.

Častou otázku "Je bezpečné spát s dítětem?" profesor McKenna převrací a ptá se "Je bezpečné s dítětem nespat?"

Během společného spánku dítě vnímá teplo, pachové signály, pohyby a dech rodiče.

Ve vzduchu, který matka vydechuje je vyšší koncentrace CO2, to motivuje dítě k nádechu a snižuje riziko spánkové apnoe (krátká zástava dechu ve spánku).

Pokus s mechnickým dýchacím medvídkem ukázal, že děti vnímaly nejen pohyb, ale také medvídkem vydechovaný CO2, vědci zaznamenali snížení výskytu apnoe o 60%.

James McKenna přivezl do Prahy také novinku (ti, kdo se o společný spánek zajímají už možná věděli). Termín "BREASTSLEEPING" - tedy česky "KOJOSPÁNEK".

Během semináře zavtipkoval, že společný spánek je stále velké kontroverzní téma, ale toto není "společný spánek," tohle je přece kojospánek. 

Kojospánek je nejstarší a nejúspěšnější způsob krmení a spaní lidských mláďat. 
Společný spánek navyšuje počet kojení až o polovinu než při spaní odděleně. Tím je kojení podpořeno takovým způsobem, aby mohlo pokračovat tak dlouho jak si matka a dítě přejí (kojení samozřejmě podporují i další prvky jako např.nošení). 

Také složení mateřského mléka člověka předpokládá společný spánek. Člověk je nošenec a kontinuální savec (stejně jako ostatní primáti), narozdíl od například hnízdošů (třeba kočky), což jsou savci cykličtí (to znamená, že mláďata vyrůstají v hnízdě a matka od nich odchází a mláďata se kojí v cyklicky opakujících se intervalech).
Cykličtí savci mají v mléce více tuků a bílkovin, méně sacharidů, jejich mléko je vysokokalorické, mláďata ho tráví déle a tedy mohou být kojeny v delších intervalech. Kontinuální savci mají v mléce méně tuků a bílkovin, ale hodně sacharidů. Jejich mléko je nizkokalorické a mláďata se tedy potřebují kojit velmi často.

Závěr semináře byl věnován i tatínkům. Mnoho nejistot ze společného spánku pramení také z obavy, aby dítěti během noci nějak neublížil tatínek ležící vedle. Máme pocit, že muž se na dítě nedokáže "napojit" tak dobře jako matka a proto by mohlo ve společné posteli hrozit nějaké nebezpečí. Profesor McKenna uváděl, že i muži jsou schopni se napojit na potřeby dítěte a budit se a reagovat na něj jako matka. Ale mnohdy prý raději dělají, že spí, aby se nemuseli příliš starat a mohli dál pokračovat ve spánku :D

Většinu toho co zaznělo podpírá nejen věda, ale i zkušenosti, pro mě osobně, také vlastní zkušenosti s mými dětmi. A zase jsem si o kousek víc uvědomila, jak moc bleskový vývoj společnosti a kultury předbíhá naše těla.

A hlavní poselství? No to je přece jasné - spěte se svými dětmi, je to dobré pro ně i pro vás :D 

Velmi pěkný článek o kojospánku najdete tady http://osemrukdoma.blogspot.com/2016/03/o-spolocnom-spanku-cast-prva-dojcenie.html

Rozhovor s Jamesem McKennou si můžete přečíst na stránkách Lenky, která celé sympozium uspořádala.