Přirozené kojení

"Nebylo by obtížné vyměnit miminko člověka kromaňonského s dnešním miminkem, ale bylo by velmi složité vyměnit jejich rodiče." Tuto větu, mimo další, pronesl profesor James McKenna během svého celodenního semináře o společném spánku dětí a rodičů v Praze. A nemyslel tím, že se máme vrátit na stromy a oheň rozdělávat třením dřívek. Vzpomněla jsem si na knihu Příběh lidského těla od Daniela Liebermana, antropologa a evolučního biologa. V knize i on říká, že naše děti se rodí se stejnou biologickou výbavou jako se rodily děti v období mladého paleolitu. Jejich mozek a tělo jsou stejné, jen prostředí a kultura do které se rodí jsou diametrálně odlišné. Jejich potřeby a očekávání jsou stejné.   Abychom pochopili, jaké jsou skutečné potřeby dítěte, musíme se na něj dívat v jeho přirozeném prostředí. Pro živočišný druh primátů (ne, nejsme opice, ale stále patříme mezi primáty) je přirozeným prostředím pro novorozence a malé miminko jeho matka. Naše děti netuší ...

Rány na prsou - ragády - vznikají většinou velmi brzy po porodu, když se miminko začne kojit.  Na vině je nejčastěji stres (velmi často spojený i s kvasinkou), “nucení” miminka do “správného”  přisátí. Může jít také o velmi běžnou přecitlivělost prsou způsobenou hormonální horskou dráhou  po porodu (pokud jde pouze o tuto zvýšenou citlivost v prvních dnech kojení, většinou  jde o snesitelnou bolest a během týdne až dvou je pryč). Stres můžeme ovlivnit těžko, ale částečně si můžeme pomoci dobrými informacemi,  které máme dopředu, není vůbec špatné zajít ještě během těhotenství třeba na podpůrnou  skupinku a poptat se na to, co vás zajímá přímo tam nebo zajít na předporodní kurz či povídání o kojení - většinou tato setkání pro těhotné pořádají laktační poradkyně. Pokud se v porodnici necítíte  dobře, ale jste vy i miminko v pořádku, zvažte možnost brzkého odchodu domů (tzv. ambulantní  porod). Stres někdy spustí nejen bolest, ale i k...

Známe to asi všichni… Miminko pláče a my děláme všechno proto, aby plakat přestalo. Jenže někdy prostě pláče a pláče a my jsme u konce s nápady co s tím. Tento text vám nepřinese další zázračné metody jak dítě umlčet, spíš se vám pokusí vysvětlit, jak to s tím pláčem miminek vlastně je a proč je na pláč dítěte důležité vždy reagovat (ať je dítě jakkoli staré) a během pláče ho neopouštět, prostě být s ním, i když nám to trhá srdce a někdy i uši a nervy. Co je to pláč? K čemu pláč slouží? Pláč je evoluční mechanismus mláďat, který slouží k tomu, aby mládě udrželo matku ve své blízkosti, protože to mu zajišťuje teplo, ochranu a výživu. Záměrně nepíšu miminko, ale mládě, protože i jiná mláďata savců “pláčou” (mláďata i jiných druhů savců mají zvukový signál, kterým přivolají matku). Takže nějaký druh “pláče” je přítomen i u jiných savců. Pamatuji si na naše koťata, když se kočka dlouho toulala venku, zoufale ji volala. A většina matek, ať už těch lidských nebo zvířecích, na pl...

Tento obrázek nedávno vyvolal na jednom fóru bouřlivou reakci. A proč? Protože dítě přece vydrží, můžete ho zabavit nějak jinak (dle kresby bych řekla, že vše bylo vyzkoušeno), takový otročení, přece se dá zastavit (kdo jezdí hodně často autem, ví, že zastavit se nedá úplně vždycky)… vymyslete klidně další 100 a jeden důvod proč nekojit za jízdy autem, nebo na veřejnosti, nebo na úřadě, nebo cestou v MHD nebo… dosaďte si jakékoli místo, co není křeslo doma. Ale hlavně, kojení je přece především k tomu, aby se dítě najedlo. A jíst každých 10, 20, 50 minut, kdo to kdy viděl??? Takže je to jasné, jídlo může přece počkat. A ten zbytek (tedy to, že dítě zřejmě pláče) řešte jak uznáte za vhodné - někdo nechá vyplakat, jiný dá chrastítko, možností je dost. Ale je to opravdu tak? Opravdu je kojení především jídlo? Kojení má miminko nasytit. Nasytit po všech stránkách, tedy jak stránce fyzické - zaplnit žaludek, tak i stránce psychické - nasytit duši. Co asi tak duše ...