Přeskočit na hlavní obsah

Bezplenkovka pro začátečníky

Jako první vám chci říct - není to tak složité, jak to může vypadat, nenechte se odradit délkou textu,
neumím být stručná, opravdu, je to úplně jednoduchý.


Naše poslední mláďátko má sice v pořádníku našich dětí  číslo pět, ale je první, do jehož péče jsem 
tzv. bezplenkovku zahrnula. S předchozími dětmi jsem o přirozené potřebě miminek vylučovat mimo 
plenku moc netušila a když jsem s tím čtvrtým tušit trošku začínala připadalo mi to celé hrozně složité 
a vůbec, tři starší děti a mimino, kdo by na nějaké takové srandy měl čas. A pak jsem poznala Mirku
z Mateřství s.r.o., která mi ukázala jak úzce souvisí potřeba miminek vylučovat mimo plenku s kojením
a já začala bezplenkovku zapojovat i do své praxe poradkyně kojení.
Teď, když mám vlastní miminko, si to všechno užívám na vlastní kůži - a to velmi prakticky pro obě 
strany - zjišťuji co to dělá s mým děťátkem a taky zjišťuji, jak moc je to (ne)náročné pro mě.
V tomhle textu bych ráda zmínila jak věci obecné, tak taky jak to tedy funguje u nás 
doma (naši zkušenost prosím berte jako zkušenost, která může podpořit tu obecnější informaci, 
ale mějte na paměti, že každé dítko to má trochu jinak, s tím je třeba počítat, takže nečekejte přesný 
návod a postup s tím, že takto to udělám a ono to zaručeně bude fungovat). 

Potřeba vylučovat
Potřeba vylučovat je základní potřebou, tedy potřebou bez níž nelze dlouhodobě fungovat 
a pravděpodobně bychom to nepřežili - stejně jako dýchání, výživa, teplo...

Co to je bezplenkovka?
Bezplenková komunikační metoda nebo také přirozená hygiena miminek, tak zní vznešenější
název. V první variantě si všimněte hlavně slova “komunikační” a v té druhé “přirozená hygiena”. 
Jde o péči, kdy se snažíte dítěti usnadnit jeho vylučování a to tak, že mu plenku sundáte a necháte ho 
čůrat a prdět bez plenky (třeba na podložku, rozbalenou plenku nebo ho zvednete nad vhodnou 
nádobku - obvykle to bývá miska či kyblíček). Děti jsou od přírody od narození nastaveny, že čůrat si 
do kalhot není prostě moc fajn a dokáží to s námi krásně vykomunikovat, pokud jsme ochotní aspoň 
trošku naslouchat. 

Bezplenkovka a plenky?!?!? 
Bezplenkovka, to slovo úplně navádí k tomu, aby si člověk myslel, že děti jsou bez plínek. Nejsou.
Plenky samozřejmě normálně používáte. Ale už i díky vlastní zkušenosti musím říct, že jejich spotřeba
rapidně klesne. Takže ať už používáte papírové jednorázové plenky nebo látkovky, rozhodně šetříte
peněženku, pračku, přírodu... Prostě ušetříte :D

Jak dítě komunikuje
Dítě komunikuje různými způsoby, třeba i úsměvem. Ale tady se zaměřím na to, jak dává obvykle 
najevo svou potřebu vylučovat. 
Potřebu vylučovat většinou dítě dává najevo jakýmsi, pro většinu lidí ne úplně dobře rozlišitelným 
neklidem, takovým tím neklidem, kdy víte, že dítě je nakrmeno nebo nabízený prs odmítá 
(k tomu se ještě vrátíme, protože potřeba vylučovat přímo souvisí s kojením), tedy hlad nemá, 
je v náručí, tedy potřeba kontaktu je také naplněna a přestože to vypadá, že všechno je jak má být 
a dítko by vlastně mělo být spokojené a v klidu, není. Kroutí se, poplakává, fňuká, při pokusech uvázat
do šátku či nosítka se úplně strašně rozčiluje, při pokusech uklidnit ho kojením se taky rozčiluje, 
kope nohama, máchá rukama, prostě dává všemi způsoby jaké zná najevo, že něco není úplně 
v pořádku, tak jak by mělo, aby mrně v klidu koukalo, kojilo se, hrálo si nebo i spalo. 
Dítko také nemusí jen plakat nebo být nějak výrazně neklidné (i když ze začátku to tak obvykle je), 
postupně může být jeho projev klidný a tichý. Třeba u nás je signál k vylučování nejen neklid a 
nespokojenost, ale mnohdy také jen spokojené pouštění prsu a opětovné přisávání, působí to, 
jako by ji to bavilo, často si u toho ještě spokojeně žvatlá, ale je to signál k čůrání.
KAŽDÉ DÍTĚ MÁ PROJEV TROŠKU JINÝ A V PRŮBĚHU ČASU SE JEHO SIGNÁLY MĚNÍ.

Jak je možné, že dítě vydrží a skutečně se vyčůrá až má plenku dole
Jde o reflexivní chování dítěte. Když cítí překážku-plenku, tak zadrží svěrače a čeká až překážka zmizí.
Představte si sebe jak to máte pustit do kalhot, asi to taky nepůjde úplně samo a jen tak. 
Ve chvíli, kdy už je potřeba vylučovat skutečně akutní začne nám dítě dávat signál “sundej mi plenku”. 
To je ta výše popsaná komunikace kroucení, nespokojenost, poplakávání, které přetrvává, přestože 
nabízím kojení, náruč a další. Když zareaguji, většinou se po chviličce od rozbalení vyčurá či vyprdí 
(v řádu vteřin až minut). Když nereaguji, dítě začne být víc a víc nespokojené a ve chvíli, kdy už to 
skutečně vydržet nejde svěrače pustí - k tomuto se ještě vrátíme kousek dál v článku. 
Pokud na potřebu dítka vylučovat reagujeme, postupně zjistí (v řádu pár týdnů) co a jak a začne svoje 
svěrače ovládat víc a víc vědomě. Pokud nereagujeme, dítě si časem prostě zvykne vylučovat 
do plenky a ovládání svěračů se úplně vzdá, prostě to odsune na naprosto vedlejší kolej. 
Nejdřív naše děti “učíme” čůrat do plenky, přestože nám všemožně dávají najevo, že jim plenka zavazí 
a po nějakém roce-roce a půl je zase “učíme”, že do plenky ne. Tady vidím jedno z obrovských plus 
bezplenkovky - dítě se nic nepřeučuje, prostě vylučuje tak jak je mu vlastní s naší dopomocí a jakmile 
je schopno lépe formulovat a jasněji sdělit cokoli, velmi nám to může zjednodušit přechod z plenky.

Jak a kdy začít
Začít můžete kdykoli se vám bude chtít. Někdo hned po porodu, jiný po pár dnech, týdnech nebo 
i měsících. Možné je to vždycky a nejen moje zkušenosti potvrzují, že děti se k řešení své potřeby 
vylučovat mimo plenku čas od času vracejí. 
Ideální je, když začnete hned po narození mrňouse.  Ideální čas to je právě proto, že se ty první dny 
a týdny můžete prostě jen tak spolu tulit a válet a opravdu máte čas se poznat. A čím déle a více 
kontaktu kůže na kůži, tím lépe a rychleji pochopíte ten “systém” vylučování miminka (a zároveň 
parádně nastartujete kojení). Já ze začátku nedávala mládě nad kyblík ani umyvadlo, ale prostě jsem 
nechala rozbalené na podložce. Vzhledem k tomu, že jsme domů odcházeli bezprostředně po porodu, 
čekala jsem až odejde smolka a během těch pár dní používala jednorázové podložky i plenky (dostat 
smolku z čehokoli je pěkná fuška, takže jsem si to trochu ulehčila). 
Začít je možné i později, děti se čas od času k signálům, že jim vadí čůrat do plenky vracejí. Jedna 
moje známá došla k bezplenkovce jako slepý k houslím - 8 měsíců staré miminko se budilo s křikem 
a pláčem a kojit se nechtělo, někde narazila na informaci, že to může být potřeba vylučovat mimo 
plenku, zkusila to a ono to klaplo, tak pomalu začala v 8 měsících dítka.


Jak na začátku poznat, že dítě chce zrovna čůrat?
Ze začátku, ať je dítě jakkoli staré, je fajn čurání “časovat” a neřešit, že to sem tam nemusí vyjít úplně 
stoprocentně. Když začnete, tak během několika dní uvidíte, že těch úspěchů je víc a víc. A samozřejmě 
můžete hned od začátku zkusit číst i jiné signály k sundání plenky, jen s časováním má člověk obvykle
úspěch na první dobrou.
Kdy dítě nejlépe rozbalit či dát nad kyblík/misku?
  • Hned po probuzení - fakt jo, děti ve spánku moc nečurají, pokud ano, tak stejně trochu 
    procitnou-takové to malé zavrnění nebo zafňukání, ale než se zvednete, tak už zase vypadá, 
    že spí. Když se mrně začne budit, máte pár minut, než se vyčurá, jen je potřeba vychytat to 
    probouzeni - u nás je to snadné, protože zatím spí přes den jen v šátku. A ano, dejte vyčurat 
    ještě před tím, než se dítko bude kojit nebo jíst. Zvýšíte tím pravděpodobnost, že kojení bude 
    mnohem víc v klidu. Zkuste se zamyslet - co děláte jako první po probuzení? Jdete hned snídat 
    nebo zamíříte nejdřív na záchod? Tipuju ten záchod, protože když nás bude tlačit močák asi si 
    tu snídani moc nevychutnáme. Mrňata to mají stejně, uvolní bříško a pak teprve se v klidu a 
    pohodě najedí. Docela často se také objeví otázka typu “usnul ve 23:00, kojil se pak dvakrát 
    v noci, teď je 7 ráno a plenka je stále suchá, neděje se něco?” Pravděpodobně neděje, jen asi 
    miminko prostě během spánku a polospánku nečůralo a schovává si to na chvíli, kdy ho 
    rozbalíte. U nás to takto velmi často bylo během šestinedělí a do cca 10 týdnů. V tomto období
    naše mládě nečůralo v noci ani když jsem ji nad kyblík vysadila. Tělo bylo v odpočinkovém módu
    a čůralo a prdělo se až ráno.
    Teď, ve 4 měsících, se v noci buď přihlásí o kyblík nebo prostě počurá plenku a spí dál (ale ráno,
    po probuzení i přesto, že plenka je plná, čůrá ještě nad kyblíkem, často i hodně kaká).
    Naše mládě těsně po probuzení nad miskou
  • Během kojení - sání rozhýbává střeva, dítě saje, tělo dostává jasný signál, jde jídlo, 
    začíná práce a začne se aktivovat celý trávící systém. Miminko pije a střeva začnou pracovat. 
    A v tu chvíli přichází i potřeba vylučovat. Velmi často to vypadá takto - dítko se kojí a po pár 
    minutách se začne pouštět, odtahovat, cucne, pustí, natahuje k pláči, ale zase se přisaje, cucne,
    pustí a tak pořád dokola. Postupně přidá třeba i kroucení, kopání nohama, odtlačování 
    od vašeho hrudníku… V tento moment je možné buď vzít kyblík a u kojení rovnou nechat dítko 
    rozbalené nad kyblíčkem - uznávám, to chce trochu koordinace nebo prostě dítko sundat
    z prsu a rozbalit a nechat vyčurat, vyprdět, co zrovna potřebuje, nad kyblíkem nebo podložce. 
    Pak můžete v klidu pokračovat v kojení. Tahle situace, zvlášť u novorozenců v šestinedělí, může
    nastat klidně několikrát během jednoho kojení, takže i kdyby to bylo co pár minut, neváhejte a 
    plenku sundejte. Naše zkušenost - pokaždé, ale skutečně pokaždé, když jsem si myslela, že to 
    už nemůže být to čůrání, se ukázalo, že to je to čůrání.
    Kamarádka a její pár týdnů staré miminko kojící se nad kyblíkem
  • Při nevysvětlitelném neklidu, pláči - dítko spokojeně kouká, povídáte si spolu, hraje si a 
    najednou, bez nějakého zásadního důvodu začne projevovat nespokojenost, pláče, 
    může si i pěstičky strkat do pusy a žužlat je jakoby se chtělo kojit, ale z kojení nic moc není, 
    při nabídce prsu se tváří, že vlastně nechce… (velmi často velký omyl - nechce se kojit - mám 
    problém s kojením, chce se kojit, ale chce se předtím ještě vyčurat - s kojením žádný problém 
    není). 
  • V šátku, nosítku - v šátku je dítko ve svém hnízdečku, v pelíšku u maminky, nechce si to tam 
    počurat :D Takže když to na něj přijde začne být nespokojené, kroutí se jak žížala, poplakává, 
    po navázání pláče a nepomáhá ani houpání nebo rychlá chůze… Kroucení a pláč mohou 
    být i známky velké únavy a potřeby usnout, ale to většinou vyřeší právě ten pohyb, chůze, 
    houpání. Když ale pohyb ani kojení v šátku nezabírá vsaďte boty, že mrně potřebuje čurat nebo 
    prdět, takže pokud nejste venku v minus deseti, netrapte sebe ani dítko a vyndejte 
    ven a rozbalte plenku. Potřeba vylučovat je jednou z nejčastějších příčin, proč se dětem zdánlivě
    nelíbí v šátku nebo nosítku.

    Miminku také můžete pomoct i tím, že uděláte nějaký zvuk evokující tok, obvykle jde o citoslovce "čččččččččč" nebo "šššššššššššššššš". Někdo dává miminko 
    nad umyvadlo a pustí na chvilku vodu. 

    Jak nad kyblík?
    Občas se mě někdo zeptá, jak držet miminko nad kyblíkem. Otočte dítko zády k sobě, opřete si ho o svůj hrudník či břicho, chyťte pod kolínky, aby zadeček "spadl" dolů. Miminko je vlastně v klubíčku a vy ho jen přidržíte nad miskou, kyblíkem, umyvadlem... Určitě rychle najdete ten svůj způsob, jak nad kyblík, aby vám to oběma vyhovovalo.


S čím dokáže bezplenkovka pomoct

KOJENÍ
Znáte to, kojíte, klídek, pohoda a najednou se dítko pouští, pláče nebo křičí, vypadá to, že se kojit 
chce, ale zároveň mu to vlastně nejde, kope nohama, kroutí se jako žížala, tahá za prso, prostě dělá 
všechno možné, ale kojení moc nedá? Celé to končí stresem a pláčem, často na obou stranách. 
A mnohdy i strachem, co se to s tím kojením děje, proč se to miminko vzteká? Velmi často také toto 
“vztekání” u kojení vede k tomu, že máma neví a dostane “radu” o tom, že asi má málo mléka, nemá
kojit tak často, protože miminko bolí pak bříško a proto se u kojení tak kroutí... Samé "dobré" rady
vedoucí tak akorát ke skutečným problémům.
Příčinou tohoto chování bývá prostá potřeba miminka se vyčurat mimo plenku. K tomu aby se dítě 
v klidu nakojilo jsou potřeba hlavně dvě věci, dítě potřebuje být  stabilní a dobře opřené, podepřené a 
zároveň uvolněné. Stabilitu mu zajistíte svým tělem a náručí, částečně i uvolnění, pokud si ke kojení 
pohodlně sednete - děti čtou napětí v našem těle a kopírují ho, takže pokud kojím uvolněná, pohodlně 
opřená, dítě se pravděpodobně také lépe uvolní. Ale druhá část uvolnění, ta zásadní, souvisí 
s vylučováním. Zkuste si představit situaci. Sedáte si ke stolu, k vašemu oblíbenému jídlu, 
máte hlad a těšíte se. Ale taky se vám chce hrozně na záchod. Jenže nemůžete jít na záchod, musíte 
to vydržet a jít můžete teprve až se najíte. Co byste řekli, najíte se dostatečně a v klidu nebo zhltnete 
pár soust a budete spěchat si ulevit? A teď si to představte jinak. Než k tomu stolu plnému 
oblíbeného jídla přijdete, skočíte si na záchod si ulevit. Sednete si ke stolu, příjemně prázdní a 
uvolnění a začnete hodovat. Co myslíte, nebude to lepší a ve větší pohodě? Miminka to mají stejně, 
kojí se a když se jim začne chtít čůrat tak sice hlad mají, kojit se dál chtějí, ale moc jim to nejde, protože 
se nemohou uvolnit a v klidu si svoje sladké mléko užít. Naproti tomu, když jim pomůžete a plenku 
sundáte, aby si mohla ulevit, bude kojení probíhat v mnohem větším klidu a pohodě. 
Je fajn mít taky na paměti, že novorozenci jsou průtokoví, mohou chtít čůrat během kojení co pár 
minut. Tohle všechno se postupně upraví. Dítko zjistí, že na jeho potřebu vylučovat reagujete 
a postupem času už vydrží déle a déle a zvládá “počkat” než ho rozbalíte.
Takto třeba vypadá potřeba vylučovat během kojení u nás - nenechte se zmást letmými úsměvy
do kamery, je to herečka od narození a jak vidí foťák háže úsměvy a všechno ostatní jde stranou. Když 
dělá větší scénu, tak to netočím, ale utíkám pro kyblík :D

BOLENÍ BŘÍŠKA
Snad nejčastější dotaz na různých rodičovských fórech a facebookových skupinách - moje dítě bolí 
bříško, co mám dělat? A musím říct, že poslední dobou se v odpovědích už krom výčtu všech možných
i nemožných kapiček na prdíky objevuje i rada - zkuste bezplenkovku.
Zkuste a možná zjistíte, že nemusíte běžet pro kapičky do lékárny, ani nemusíte držet žádné drastické 
diety během kojení.
Na začátku článku jsem psala, že dítě dokáže reflexivně držet svěrače ovládající moč a stolici, 
pokud cítí překážku. A také se nám snaží všemožně dát najevo, abychom tu překážku-plenku 
odstranili, když potřebuje vylučovat. Jenže jsme jen lidi, takže potřeby dětí někdy prostě 
nejsme schopni přečíst nebo nás potřeba vylučovat vůbec nenapadne (tak jako mě s mými prvními 
čtyřmi dětmi). A tak dítě dává všemožně najevo “mámo, táto sundejte mi plínku” a drží a drží a drží… 
Představte si sebe - nemůžete jít třeba půl dne na záchod a tak držíte a držíte a držíte. A jak držíte 
dostáváte se do křeče, břicho vás začíná bolet, ale držíte. A pak najdete záchod a pustíte, uleví se 
vám, ale byli jste v křeči moc dlouho a tak vás břicho bolí dál a trvá to, než se zase vše uvolní a vrátí 
do normálu. Děti taky drží a drží… a drží… A přestože děti vydrží jen chvíli, tak je to pro ně dlouho 
a i když si postupně uleví, křeč přetrvává a někdy trvá i několik dní, než se bříško zase srovná. 
Kdo už děti má, tak možná zažil situaci, kdy je mrně protivné, plačtivé a jeden už neví co s ním a tak 
ho napadne podívat se, zda není příčinou špinavá plenka. A sotva plenku rozbalí dítě čůrá - v případě 
chlapečků schytáte sprchu. To je přesně ono, dítko drželo a drželo… A drželo… A když vám to 
konečně došlo, tak pustilo okamžitě po uvolnění plenky.
Moje zkušenost je taková - první dítě mívalo hrozné břichaboly, už jsem nevěděla co přestat jíst, 
abych mu ulevila. Myslela jsem si tehdy, že to je v mé stravě, že jím něco špatně. Nakonec jsem pár 
měsíců byla na toastovém chlebu s kouskem tvrdého sýra, nicméně výsledek byl takový nijaký, břicho 
bolelo dál… A dnes, když si zpětně vybavím některé krize co nás tehdy potkaly jsem přesvědčená,
že vědět něco o potřebě dětí vylučovat mimo plenku, všem by se nám hodně ulevilo. S posledním 
dítkem bezplenkujeme od narození a já jím všechno, doslova všechno, zelí, cibuli, fazole, čerstvý, 
ještě teplý chleba rovnou z trouby… prostě opravdu všechno a hádejte :D Bříško mládě ještě nebolelo.
Prdí s gustem a takovou chutí, že občas i můj muž obrací oči v sloup a oba se svorně divíme, kde se 
to v tom malém roztomilém miminku bere. Ale nic ji u toho nebolí, protože prdí nahatá do kyblíku. 

Zní to hezky, že, tahle bezplenkovka, skoro ideálně. Kde je ten háček? A je vůbec nějaký? 
Tak si pojďme ještě říct, co vás po cestě nejčastěji ještě může (ale vůbec nemusí) potkat.

Rozbalím dítě a dám nad kyblík a ono strašně pláče
Miminko může ze začátku plakat a vypadá to, že se mu to vůbec nelíbí a mnohem raději by 
na zadečku mělo tu plenku. Úplně tak to není, protože ono vlastně často pláče i v té plence a tak nás 
dovede k nápadu, že bychom ho možná mohli přebalit nebo tedy sundat plenku a dát vyčurat.
Ze začátku jsem dítko nedávala nad kyblík, ale nechávala čůrat prostě jen tak na podložku. Některé 
děti to tak mohou preferovat před polohou nad kyblíkem. A klidně se to může v průběhu času měnit. 
U nás to bylo tak, že teď zase na podložku čůrat nechce a už vůbec ne na zádech, prostě vede 
klubíčko nad kyblíčkem, ale nebylo to tak pořád a mám pocit, že se to stále mění podle momentální 
nálady.
Další důvod proč miminko při vylučování, ať už nad kyblíkem nebo na podložce, může plakat je ten, 
že se teprve učí to svoje tělo používat. Teď mluvím hlavně o novorozencích. Je toho na ně prostě 
najednou moc, v břiše všechno fungovalo trošku jinak, teď jsou na světě a musí dýchat, kojí se nebo 
krmí, a do toho ještě to vylučování. Na jednoho maličkého človíčka je to docela dost najednou a než 
se to všechno srovná a miminko si to v hlavě poskládá do správných přihrádek, 
může prostě u vylučování plakat. Na svém dítku jsem to viděla úplně jasně, první asi tři týdny byly 
náročné, každé čůrání nebo prdík byly provázeny pláčem, občas opravdu zoufalým (a ty pohledy okolí,
s tichou výčitkou, že ji vlastně strašně mučím...). 
Ale ve chvíli, kdy najednou někde sepnul ten správný spoj v mozku a naše maličká si začala víc 
uvědomovat co se s jejím tělem děje během vylučování, začal pláč ustávat. Teď už pláče jen pokud 
mi fakt potřebuje dát najevo ať sundám plenku a já nereaguju na tiché signály (no jo, nejsem dokonalá
a občas to prostě nestíhám, tak na mě trošku zakřičí). A s postupem času vidím a cítím, podle toho 
jak zatíná břicho a tlačí, že přesně ví, co má nad kyblíkem udělat.
Stejně tak, pokud s vylučováním mimo plenku začínáte později, třeba ve 3-4 měsících, je možné, 
že dítko bude v začátcích plakat. Děje se to proto, že dítě má už nějaký čas vylučování spojené 
s ne uplně příjemnými pocity - překážka v podobě plenky, pláč předtím než to do té plenky pustím… 
prostě to vylučování nebyla žádná hitparáda. A teď zase chvíli trvá, než si uvědomí, že plenka je dole, 
že zadeček je volný a že je to všechno mnohem jednodušší. 

Jedna uplakaná

Miminko přece čůrá do plenky, má ji mokrou, asi to vůbec nepotřebuje.
Tohle vůbec nemusí znamenat, že doma nemáte adepta na bezplenkovku. Často tenhle argument 
slýchám, když mi ženy popisují ten typický neklid u kojení, který jasně ukazuje na potřebu vylučovat, 
že tím to nebude, moje miminko má plenky počurané.
I moje miminko čůrá do plenky, občas, když vidím, že chce čůrat to nestihnu a plenka už je počuraná. 
Nebo počuraná-má tam ucvrknuto. Děti totiž drží a drží a když pustí, nepustí všechno naráz, ale jen 
kousek a znovu začnou zkoušet všechno možné, aby nás upozornily na svou potřebu vylučovat. 
U nás je to asi takto - jdeme třeba nakoupit, před odchodem je miminko nakojené a vyčurané, ale než 
se vrátíme, potřebuje čůrat. Nejsem až tak hardcore, abych v nula stupních vytáhla dítě z šátku 
a venku rozbalovala, ale vy klidně buďte, způsoby jak na to určitě existují (třeba gatě 
"rychloprdky"- googlete, šije je spousta výrobců z různých materiálů), nicméně moje mládě musí 
vydržet domů (a nedělejte si iluze, že je v klídku a hezky v šátku čeká - skáče ven a pofňukává a 
vůbec, prostě se projevuje a dává najevo, že chce čůrat). A po návratu je plenka počůraná, 
ale i přesto ještě čůrá do kyblíku. Nepustí totiž všechno, ale jen trošku a pak zase čeká, zda to 
ta máma nezvládne nějak vyřešit. Občas je to cestování s bezplenkovkou trošku náročnější, uznávám 
(ale taky už vím, že to jednoho dne bude o chlup lepší a další den zase a tak pořád dál 
a k té pohodičce se i na cestách dopracujeme - momentálně čekám na to teplejší počasí, 
abych mohla v klídku rozbalovat i na cestách venku,ještě na podzim jsem to tak dělala). 

Šlo nám to krásně, ale teď to vypadá, že je to dítku úplně jedno, přestalo mi dávat signály 
Tohle období přijde určitě několikrát. Obvykle nejde o to, že by dítě přestalo signalizovat, ale signály
se mohou měnit (mně trvalo několik dní, než jsem pochopila, že i spokojené pouštění prsu a žvatlání
u toho je nový signál), zároveň kolem 3-4 měsíců věku děti začínají hodně vnímat okolí a v zápalu
prozkoumávání všeho možného "zapomenou". U nás se osvědčuje vrátit se zase k časování, jako 
na začátku - tedy po vyspání, před nebo během kojení, před spaním... Nebo to prostě zkusit, 
když si vzpomenu. A u toho trochu sleduji co se dělo předtím, než jsem dala dítko úspěšně nad kyblík 
a snažím se zjistit, jaký to byl signál.

Kyblík, miska, nad umyvadlo, co mám tedy vzít?
Umyvadlo - fajn volba pro začátek, dávat miminko čůrat nad umyvadlo, dřez, vanu - nic moc 
nezašpiníte, jenom pak rovnou opláchnete (dítě i umyvadlo) a je to. Trošku nepraktické může být to 
neustálé běhání do koupelny nebo kuchyně.
Kyblík, miska - nemyslí se tu velký kýbl, se kterým myjete podlahy, ale takový malý, cestovní kyblíček. 
Nebo miska. Zásadní je, aby byla nahoře dost velká, abyste se tam tím zadečkem dítka trefili, 
u chlapečků je prima i trochu hloubka, přece jen dokážou čůrat dost kolem sebe, narozdíl od holčiček. 
Na cesty je fajn, když má miska víčko, dobře těsnící, pokud dítko čůrá a vy zrovna nemáte kde obsah 
kyblíku vylít, je fajn prostě zavřít a vylít až je kde. Víko na misku se osvědčí i v místech, 
kde se pohybuje více lidí a vy odkládáte misku na zem. Pokud ji někdo omylem skopne, 
obsah zůstane uvnitř. Osobně se mi jako nesmírně praktické jeví silikonové misky, skládací 
s těsnícím víčkem, nezaberou moc místa v batohu.

Praktická poznámka k oblékání
Protože na začátku miminko fakt čůrá velmi často, je fajn používat oblečení, které rychle sundáte 
a zase rychle oblečete, případně nemusíte sundávat vůbec a dolů jde jen plenka. 
V létě to je jednoduché - bodyčko nebo tričko a plenka. 
V zimě se nám doma osvědčily návleky na nožky - vlastně všechno oblečení zůstává, jen sundáte 
plenku. Návleky jsou prima i v případě, že miminko necháváte válet jen tak bez plenky na podložce.
  

Přirozená hygiena miminek, bezplenková komunikační metoda, potřeba vylučovat mimo plenku, 
bezplenkovka - říkejte tomu jak chcete. Pro mě osobně je to další úroveň komunikace s miminkem, další
možnost jak si spolu lépe rozumět. A naprosto bez přehánění, díky bezplenkovce mám nesmírně
spokojené dítě. A zjistila jsem, že miminku velmi dlouho stačí ke spokojenosti skutečně jen ten holý 
zadek, prso a náruč. 
Bezplenkovku lze praktikovat klidně třeba jen doma a tam kde se jako doma cítíte a jinde a na cestách 
používat normálně plenky. Moje vlastní zkušenost mě ale pomalu učí, že sundat plenku lze skutečně 
téměř všude a za téměř každých okolností - ze začátku jsem se trošku tak jako styděla dávat miminko
nad kyblík třeba v čekárně u lékaře, kde na mě koukalo moc cizích očí (nehledejte 
v tom žádný racionální důvod, prostě s bezplenkovkou nejistá matka začátečník), ale dneska, 
po čtyřech měsících, jsem už normálně v čekárně běhala s dítkem na záchod nad umyvadlo, 
protože nemám to srdce nechat ji plakat, když příčinu pláče můžu snadno vyřešit. 

Bezplenkovka určitě neřeší všechen pláč a neklid, ale většinu ano, takže vám péči o miminko může
hodně, opravdu hodně usnadnit a zpříjemnit. A taky ušetřit spoustu pláče. O pláči jako takovém si
můžete něco přečíst třeba v tomto článku.

Pokud vás to alespoň trošku zaujalo a chcete do tajů bezplenkovky proniknout hlouběji, 
doporučuji začít praktikovat a sledovat co a jak u vás. Pokud teprve čekáte mrňouse a tak nějak 
uvažujete, že se do toho pustíte, můžete ještě nastudovat knihu Bez plenky a nakoukněte 
do facebookové skupinky zaměřené na bezplenkovku - určitě dostanete spoustu užitečných tipů a rad.

A kdyby se vám chtělo, podělte se v komentáři s vlastními zkušenostmi.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak na kvasinky

Kvasinka na prsou se projevuje typickou bolestí - pálí, řeže, píchá, bodá, mnohdy bolest vystřeluje, svědí štípe, někdy ženy uvádí "kroutí se mi palce u nohou".  Kvasinka bolí intenzivně a její intenzita se mění - někdo tuto typickou bolest pociťuje pouze při přisátí, někoho bolí po celou dobu kojení, někdo bolest pociťuje ze začátku a poté se zmírní, někoho prsa bolí (stále tím typickým "kvasinkovým" způsobem i mezi kojením). Kvasinka se vůbec nemusí projevovat navenek - to znamená, nemusí být vidět ani na prsou ani v pusince miminka (formou moučnivky). Pokud vidět je na prsou, většinou se jedná o lesk - prsa vypadají jako byste je natřeli krémem či olejem, lesknou se, ale natřená ničím nejsou, kůže se může i odlupovat. Základní způsob jak bolest utlumit je kojení kůže na kůži (zvyšuje produkci oxytocinu, což je hormon, mimo jiné, tlumící bolest) v poloze která je vám nejpříjemnější - ze všech hledisek - jak udržení a podepření miminka na vašem těle,

Poraněná prsa, ragády a jak na ně

Rány na prsou - ragády - vznikají většinou velmi brzy po porodu, když se miminko začne kojit.  Na vině je nejčastěji stres (velmi často spojený i s kvasinkou), “nucení” miminka do “správného”  přisátí. Může jít také o velmi běžnou přecitlivělost prsou způsobenou hormonální horskou dráhou  po porodu (pokud jde pouze o tuto zvýšenou citlivost v prvních dnech kojení, většinou  jde o snesitelnou bolest a během týdne až dvou je pryč). Stres můžeme ovlivnit těžko, ale částečně si můžeme pomoci dobrými informacemi,  které máme dopředu, není vůbec špatné zajít ještě během těhotenství třeba na podpůrnou  skupinku a poptat se na to, co vás zajímá přímo tam nebo zajít na předporodní kurz či povídání o kojení - většinou tato setkání pro těhotné pořádají laktační poradkyně. Pokud se v porodnici necítíte  dobře, ale jste vy i miminko v pořádku, zvažte možnost brzkého odchodu domů (tzv. ambulantní  porod). Stres někdy spustí nejen bolest, ale i kvasinkovou infekci (hlavně proto, že bě